Středa 4. února
Takže další noc v Aero Rooms přímo na letišti! Je to naprosto dokonalé ubytování, když máte sraz na terminálu už ve čtyři ráno. Už jsme tu spali několikrát a je to prostě sázka na jistotu. Člověk si aspoň trochu odpočine, než to marocké putování vypukne naplno. Sbaleno máme, nálada je výborná a zítra už nás čeká dálný orient… už se nemůžu dočkat!
Takže další noc v Aero Rooms na letišti… to je naprosto dokonalé ubytování, když je sraz ve 4 ráno na terminálu… už tu spíme po několikáté!
Čtvrtek 5. února
Po příjemném letu přes Frankfurt nás odpoledne přivítala slunná Marrákeš. Obloha jako vymetená, dvacet stupňů, zelená tráva a palmy… no prostě ráj oproti té včerejší zimě v Brně a Praze! Přitom v dálce na vrcholcích Atlasu se ještě bělí sníh. Marrákeš je fascinující červené město s dvanácti kilometry hradeb a přísnými pravidly – žádná budova nesmí být vyšší než pět pater. Večerní procházka a malý večírek na pokoji byly ideální tečkou za prvním dnem.
Dnes nás vítá slunce… modré nebe… cca 20°C, zelená tráva a palmy…
To je rozdíl… oproti Brnu a Praze včera!
Nicméně v pohoří Altas je vidět sníh
Marakéš je město hojně turistické… a historické… cca 12km hradeb
V Marakéši se nesmí stavět budovy vyšší než cca 5 pater, aby nezastínily minaret největší mešity Koutoubia, jež je architektonickou předlohou ostatním mešitám
Tuto zprávu jste odstranil/a.
Hlavní barva města je cihlově červená… je to přímo jméno města
Dnes nás čekají organizační věci (výměna peněz, nákup alkoholu…), večeře a asi toho bude pro dnešek dost… tento kratší výlet je plánován cestovkou 55+ a tak na rozdíl od jiných našich cest je to plánováno volněji a odpočivněji…
Následoval večírek na pokoji… a pak že prý se tu nepije!
Pátek 6. února
Dnešek patřil barvám a historii. Začali jsme v úchvatných zahradách Majorelle a pak se ponořili do spletitých uliček židovské čtvrti Mellah s největším hřbitovem v Maroku. Palác Bahia nás oslnil svou luxusní výzdobou z cedrového dřeva a keramiky – Bahia prý znamená „třpyt“ a byl postaven pro radovánky vezíra a jeho žen. Nechyběla ani návštěva berberské lékárny, kde jsme podlehli vůni koření a arganu. Den jsme zakončili na slavném náměstí Jemma el Fna se třinácti tisíci kroky v nohách!
Sobota 7. února
Marrákeš nás nepřestává bavit! Dopřáli jsme si úžasný fresh z granátového jablka a obdivovali mešitu Koutubia, jejíž minaret dominuje celému městu. Večer na náměstí vypukl ten pravý orientální rumrajch – muzikanti, prodavači a spletité uličky Mediny, kde jsme sledovali sousedský život mimo turistické trasy. Pak už jen zabalit kufry a vyrazit přes Vysoký Atlas. Miluju tyhle pohledy na hory! Cestou jsme potkali berberské vesnice, sníh i luxusně čisté toalety. Je to tu prostě kouzelné…
Neděle 8. února
Těžký život cestovatele – snídaně za tmy a už v půl osmé vyjíždíme! Projíždíme krajem růží, které slouží jako základ pro parfémy Dior, a obdivujeme berberská městečka se „schůdky“ pěti pilířů islámu na fasádách. Naprostým vrcholem byla monumentální soutěska Todra a marocký „Grand Canyon“. Odpoledne jsme se pak přesunuli do pouště Merzouga. Západ slunce v dunách na hřbetu velblouda byl nezapomenutelný. Večer u ohně pod neuvěřitelně jasnou hvězdnou oblohou byl sice chladný, ale stál za to!
Pondělí 9. února
Po východu slunce v poušti a noci v komfortních stanech jsme vyrazili za fosiliemi – v horách jsou jich prý tuny! Zastávka v „datlárně“ v Erfoudu byla sladkou tečkou před cestou fascinujícím kaňonem řeky Zíz. Krajina se postupně zelená a ve Středním Atlasu nás čekalo překvapení: cedrové lesy, makaci a město Ifrán, které vypadá jako vystřižené z Evropy. Sice nám leje a teplota klesla na 7 °C, ale k obědu jsme měli velbloudí maso na švestkách a mandlích, což byla naprostá delikatesa připomínající zvěřinu.
Úterý 10. února
Fez je naprostý labyrint, v jehož Medině je neuvěřitelných 9900 uliček! Navštívili jsme královský palác a pak nahlédli pod pokličku místním řemeslníkům – od výroby složitých mozaik, které mistři skládají zpaměti a naruby, až po tepání mědi. Překvapením pro mě bylo vlákno z agáve, ze kterého se tkají nádherné látky. Nachodili jsme skoro deset kilometrů, kličkovali mezi oslíky naloženými zbožím a obdivovali zdobná klepadla na dveřích. Večer jsme zakončili zaslouženou skleničkou v našem luxusním hotelu.
Středa 11. února
Opouštíme francouzskou zónu a míříme do té španělské. Krajina se úplně změnila, zelené kopce s řepkou vypadají skoro jako ve Skotsku! Cílem byl modrý drahokam Maroka – Chefchaouen. Jeho uličky v Medině jsou celé v modrém, prý to odpuzuje komáry a symbolizuje vodu. Je to neuvěřitelně fotogenické město umělců, kde jsme sledovali i místní „prací den“. Pak nás čekal přejezd pohořím Rif až do Tangeru. Ubytování v přístavním městě je vrcholně luxusní a evropské, a my se už těšíme na zítřejší prohlídku.
Čtvrtek 12. února
Tanger nás přivítal deštěm a mlhou, že nebylo vidět na krok, ale my se nedali! Navštívili jsme mys Spartel s nejstarším majákem a fascunující Herkulovu jeskyni. Tanger je opravdová „Brána do Evropy“ s bohatou historií a moderními plány na podmořský tunel do Španělska. Na rybím trhu jsme žasli nad čistotou a výběrem – oběd v podobě ryby, kterou si sami ukážete, byl prostě skvostný. Odpolední procházka po pobřeží a nákup sušeného ovoce, datlí a fíků byl ideálním programem pro deštivý den.
Pátek 13. února
Po vlahé večerní procházce v Tangeru jsme vyrazili podél Atlantiku. Zastávka v uměleckém městečku Asilah s jeho úžasným street artem nám vyrazila dech – jeho atmosféra je neopakovatelná! Cestou jsme projížděli oblastí banánovníků a avokád, kde jsme ochutnali avokádový fresh – skutečné „nebe v hubě“. Odpoledne už patřilo Rabatu: viděli jsme majestátní Hasanovu věž, královskou stráž i mauzoleum Mohammeda V. I když nás dostihla další průtrž mračen, večerní příjezd do Casablancy byl velkolepý.
Sobota 14. února
Casablanca je pulzující ekonomické srdce Maroka s francouzským šmrncem a secesními prvky. Hlavním bodem programu byla monumentální mešita Hassana II., která stojí přímo na podloží Atlantiku. Je to mistrovské dílo deseti tisíc umělců – otevírací střecha z cedrového dřeva, titanové brány z Ruska a minaret s laserem mířícím k Mekce. Je to prostě omračující stavba! Odpoledne už jsme se začali „cyklit“ a vyrazili zpět směrem k Marrákeši. Cesta utíká, loučíme se s oceánem a užíváme si poslední společné chvíle.
Neděle 15. února
Jsme zpátky v červené Marrákeši a užíváme si sluníčka a relativního tepla. Tentokrát jsme poznali i moderní část města se střešními terasami a žlutými taxíky. Je znát, že islám je tu méně ortodoxní a město žije kosmopolitním tempem. Večerní „tradiční večer“ byl sice trochu turistickou masovkou, ale ukázky krasojezdectví a drezúra koní měly své kouzlo. Je to zajímavý kontrast k těm autentickým zážitkům z hor a pouště, které jsme zažili v minulých dnech. Marocké dobrodružství se pomalu chýlí ke konci.
Pondělí 16. února
Poslední ráno v Maroku. Snídaně na terase hotelu, v dáli se tyčí zasněžené vrcholky Atlasu a v hlavě se nám honí spousta zážitků. Byl to intenzivní výlet plný barev, vůní koření, nekonečných cest i milých setkání. Od pouštních dun přes cedrové lesy až po šumění oceánu – Maroko nám ukázalo všechny své tváře. Teď už jen sbalit poslední suvenýry, zamávat palmám a vydat se na cestu domů. Bylo to prostě kouzelné a já jsem moc ráda, že jste to marocké putování sledovali se mnou!